Jaký vyznám má léčení a léčivá síla

V průběhu historie lidstva, a tedy i v každé době se jako pomoc lidem tu a tam objevil člověk obdařen léčivými schopnostmi nebo i možnostmi. Podle způsobu jeho činnosti se dařilo více nebo méně uzdravovat druhé a pomáhat jim se tak opět začlenit do normálního života. Každý člověk, který jednou ztratil své zdravím ví, jak vše ostatní najednou pozbývá na důležitosti a to jediné, co vystupuje z nitra prosícího, je potřeba být opět zdráv.

V zásadě nebylo ani tolik důležité jakou formou se pomohlo (bylinkami skrze zděděnou tradici, vodou, osobním magnetismem, nebo léčivou silou) ale že se pomohlo.
Každé takové uzdravení povětšinou nezůstalo utajeno a rozšířilo se dál. S nárustem takových "podezřelých" uzdravení neušli tito léčitelé také pozornosti těm, kterým tato činnost nebyla pochuti, tedy vítaná. Už z toho důvodu, že nad tím neměli kontrolu a nemohli to vysvětlit a zároveň popřít. Tlak, který byl následně na tyto osoby vyvíjen nebyl zrovna lehký a dle doby, která se zrovna odvíjela se s nimi i zacházelo. Vším tím tito zástupci různých zájmů dokazovali, že jim nešlo o zdraví, ale spíše o moc a vlastní postavení.

Naštěstí žijeme trochu v jiné době, takže nehrozí snad upalování, mučení nebo přibití na kříž.

V nové době totiž nás čeká zajímavá událost, a to úzká spolupráce mezi těmi, kdo léčivé schopnosti mají a těmi, kdo zasvětili pomoc bližním v akutním lékařství. A nejen to. Lidé v budoucnu nabydou takové poznatky a uvědomění, že budou mnohem lépe chápat průběh a vznik nemoci, že nebude ani jiná možnost, než takto spolupracovat. Navíc i každá z těchto stran si doplní potřebné, aby rozdíly nebyly tak velké.
Tato spolupráce se děje ovšem tu a tam již dnes a těší se velkému úspěchu. Byť se o tom tolik nemluví.

Tento progres v pomáhání a léčení by mohl být mnohem větší a rychlejší, kdyby se rozvíjely nejen schopnosti našeho rozumu, ale všech schopností, kterými člověk disponuje. Ta těžkopádnost v posuzování a chápání je tak nápadná, že už snad nebude trvat mnoho let, aby se lavina nového vědění rozlila mezi lidi. Tím samozřejmě mnoha lidem spadnou velké klapky z očí, protože zjistí, jak dlouhou dobu byli omezování a klamáni.
Nebude to trvat dlouho. Opět naštěstí.

K samotným léčivým schopnostem a síle jako takové.
Nemoc v člověku vzniká poruchou harmonie, tedy toku energie. Za normálního stavu, kdy je člověk zdráv a plný sil, se v těle udržuje jistý řád či pořádek. Vše v těle proudí tak jak má. Díky poznatkům z čínské medicíny nebo té indické jako je Ayurvéda se lidé dozvěděli, že nejsou jen tělo, ale mají v sobě nějaké fluidum, které oživuje a udržuje člověka při životě. To, co je skutečnou podstatou člověka je jeho duše, což je jeden z obalů nejblíže k tělesné schránce. Žijeme v Evropě, tak to budu nazývat výrazy tak, jak jsou. Mezistupněm a také přímým elementem na stav a vývoj našeho zdraví nebo nemoci je astrální rovina. Je to ta část, podle které se formovalo, utvářelo a po celou dobu vyvíjelo tělíčko v lůně matky a také je s ním spojené do konce života, než se duše následně odloučí. Tuto část povětšinou mají někteří léčitelé možnost vidět, a tedy i poznat poruchy, které mohou mít vliv na vývoj nemoci.

Naše těla jsou úžasným výdobytkem přírody v rámci dlouhého vývoje, a tedy v sobě chovají vše, co se nám tak často ukazuje v dějích, nad kterými sice často žasneme, ale důvod toho všeho neznáme. Vezměme si takovou duhu, která krásně vykreslí barevné spektrum barev od základní červené až po sytě fialovou. Tzn., že je nějaký světelný tok, který normálně nelze vidět, ale za určitých podmínek je poznatelný díky dešti nebo mlze skrze kterou se světlo lomí. Tu stejnou škálu barev chová i naše astrální tělo, tzv. aura člověka. Aura je ale mnohovrstevná, takže to teď rozepisovat nebudu. Součástí astrálního těla jsou energetické viry, které se nazývají čakry. Ty mají za úkol rozvádět přijatou energii v rámci celé periférie těla. Jsou-li plně funkční a nijak zablokované, je člověk zdráv. Zdráv může být člověk i dlouho poté, co došlo k zablokování toku energie a jisté disfunkci. Jelikož je tato energie mnohem jemnější a éteričtější, vliv, který se otiskne na fyzické tělo nějakou dobu trvá.
Léčitel, který to vše má možnost vidět a pozorovat, může na daná místa působit, prosvětlit je a uvést znovu v život, tedy rozproudit. Takových léčitelů je mnoho.
Cílem léčení, nebo než dojde k léčení není člověka zbavit jeho nemoci, ale pochopit mu ji osvětlit. Nemoc vznikla jako obranný mechanismus, který člověku dává najevo, často tím, že ho zcela vyřadí z provozu, že způsob, jakým přistupuje k životu je v rozporu s principy, které v jeho těle vládnou. Že směr a způsob jeho vyhodnocování, postojů a návyků je neslučitelný s jeho zdravím.
Z mého pohledu ten pravý léčitel pomáhá ukazovat jinou, lepší cestu. Nesnaží se radit, nedej bože poučovat, ale spíše pokusit se nalézt odpovědi na otázky, které samovolně v člověku vznikají. Ty odpovědi jsou nejlépe, když si je zodpoví člověk sám. Jsou pak jeho vlastní. Vznikne-li na této půdě vzájemná důvěra, je pak možné přistoupit i k léčení, pokud již k tomu nedošlo během rozhovoru.
Je pěkné, když se mohou společně dobrat různých příčin, které měly vliv na obtíže klienta a jak někdy snadno, díky pochopení souvislostí provést změnu.

Tak jako je rozdíl mezi olejem a vodou, tak je i rozdíl mezi léčitelem, u kterého se léčivá síla samovolně v rámci osobního zráni probudila a těmi, kteří v sobě probudili něco v rámci pořádaných kurzů. Jelikož léčivá síla není pro běžného smrtelníka pozorovatelná, není vidět ani její druh, ani její čistota. Ta je především ovlivněna nitrem toho, skrze něhož proudí. Což při zaručeném postupu během kurzu nelze předpovědět.
Myslím si, že léčitel by neměl primárně chtít léčit, ale svůj život uvést do souladu se zákonitostmi, které sám žije a jsou následně pro druhé snadno poznatelné a pochopitelné. V blízkosti takového člověka se proměna odehrává samovolně, aniž by k samotnému léčeni docházelo.

Jak už z výše popsaného vyplývá, není cílem léčení samotné uzdravení, ale rozmach lidské duše v touze po lepším životě. Léčivá síla není tedy primárně určena pro tělo, ale pro duši člověka. Tam se především odehrává a svádí boj, který je nutný v tomto životě vést. Je dobré, když člověk darovanou sílu použije k novým a lepším záměrům. Samotné zdraví je pak odrazem vnitřní proměny člověka, který převzal za svůj život skutečnou zodpovědnost.